Nápady na firemní vánoční večírek

Většina firemních vánočních večírků vypadá stejně. Salonek v restauraci, tříchodové menu, přípitek jednatele a v deset hodin jde polovina lidí domů. Nikdo si nestěžuje, protože se nic nepokazilo. Jenže si ani nikdo nic nezapamatuje.

Tenhle článek je o tom, co s tím. Nejsme event agentura, děláme jednu konkrétní věc, takže tipy níž nejsou vyčerpávající seznam. Jsou to věci, které opakovaně vidíme fungovat na akcích, kam jezdíme.

Nejdřív to nudné: kdy rezervovat

Prosinec je v cateringu i v prostorech vyprodaný dřív, než se většina firem rozhoupe. Termíny na první polovinu prosince mizí zhruba do konce října, na ty atraktivní pátky ještě dřív.

Když řešíte večírek v listopadu, nevybíráte si z toho nejlepšího. Vybíráte ze zbytku. Rozdíl v ceně bývá menší než rozdíl v tom, co seženete.

Praktické minimum: mít termín a prostor zamluvený do konce září. U dodavatelů občerstvení bývá volněji — my sami držíme kapacitu právě na sezónu, takže volný termín máme skoro vždy, i na poslední chvíli.

Problém není program, ale rozvrstvení lidí

Na většině večírků se stane tohle: lidé si sednou k těm, se kterými sedí i v kanceláři, a do konce večera se nezvednou. Firma zaplatí za setkání celého týmu a dostane pět oddělených stolů.

Nepomáhá s tím moderátor ani ledolamky, ty většinu lidí spíš odradí. Pomáhá důvod se zvednout, který nevypadá jako aktivita:

• Něco, co se připravuje na místě. Živá stanice, kde se jídlo dělá před vámi, drží lidi na nohou. Vzniká fronta, která se hýbe, a v ní se dají do řeči lidé z různých pater.
• Rozmístit body zájmu po prostoru. Když je všechno na jednom stole, dav se u něj nasype a rozejde. Dva až tři body na opačných koncích udrží pohyb celý večer.
• Něco pozdě večer. Kolem půl desáté energie klesá. Sladká věc, která přijde až v tuhle chvíli, večírek prodlouží o hodinu.

Program a zábava: co funguje a co umře

Nejčastější otázka, kterou od firem slyšíme, zní „co tam s nimi budeme dělat". Odpověď z našeho pohledu — tedy někoho, kdo v prosinci objede desítky večírků a celý večer kouká na sál — je, že program není potřeba nafukovat. Potřebuje jen nebrzdit.

Co spolehlivě umře:

• Povinná soutěž s mikrofonem. Ve chvíli, kdy někdo vyzve dobrovolníky, sál couvne o krok. Zapojí se tři lidé, zbytek si dá pauzu na telefon.
• Proslov s prezentací výsledků. Večírek není kvartální report. Když se pustí plátno, lidé se přepnou do pracovního režimu a zpátky už se nedostanou.
• Moderátor, který tlačí lidi na parket. Nefunguje to na firemní akci o nic líp než na svatbě.

Co funguje:

• Věci, do kterých se dá vstoupit dobrovolně a postupně. Fotokoutek, živá stanice s jídlem, ochutnávka. Nikdo nikoho nenutí, a přesto se všichni vystřídají.
• Tajný Ježíšek domluvený dopředu, s cenovým stropem a jedním pravidlem navíc (jen věci do kanceláře, jen něco, co jste nekoupili). Losování zabere deset minut a mluví se o něm dýl než o menu.
• Hudba, přes kterou se dá povídat. Do desíti večer podkres, ne koncert. Kapela v osm zabije konverzaci, kvůli které tam ti lidé jsou.
• Krátký proslov brzy. Do dvaceti minut od začátku, do pěti minut délky. Pak už se nemusí nikdo hlídat, kdy „to začne".

Program, který večírek udrží pohromadě, obvykle nejsou aktivity. Je to sled důvodů se zvednout, rozložený do večera.

Kam večírek umístit

V Praze se to prakticky točí kolem pěti možností a každá má svou daň:

• Salonek v restauraci. Nejjistější a nejnudnější. Jídlo i personál jsou vyřešené, ale lidé zůstanou sedět u stolu, ke kterému je posadíte.
• Loft nebo industriální prostor. Vypadá dobře, ale je to prázdná krabice — počítejte s tím, že catering, mobiliář i topení doháníte vy. Ptejte se na příkon dřív než na cenu.
• Vlastní kancelář. Nejlevnější varianta a překvapivě funkční, pokud se udělá jeden zásah, po kterém to přestane vypadat jako kancelář. Zároveň odpadá starost s odvozem.
• Loď. Fixní čas a nikdo neodejde v deset — což je výhoda i riziko podle toho, jak se večer vyvine.
• Dvůr nebo terasa jako doplněk hlavního prostoru. Nejpodceňovanější varianta. I v prosinci se venku sejde půlka firmy, když je tam něco teplého.

Prostor je zároveň položka, která z celého večírku mizí nejdřív — proto je nahoře jako první věc k vyřešení.

Co funguje na jídle

Tříchodové menu u stolu je nejjistější a zároveň nejméně zapamatovatelné. Pokud chcete, aby si lidi večírek pamatovali, dá se to řešit i bez rizika:

Zachovejte klasiku na hlavní chod a experimentujte na dezertu. Slané zajistí běžný catering, dezert udělá zážitek. Je to nejlevnější místo, kde se dá do večera dostat něco nečekaného, a nikdo neriskuje, že zůstane hladový.

Teplé jídlo venku funguje líp, než čekáte. Pokud má prostor terasu nebo dvůr, i v prosinci lidi vyjdou ven, když je tam něco teplého. Kuřáci tam stejně chodí a ostatní se přidají.

Počítejte s tím, že se jí víc než na jaře. Na prosincových akcích konzumace stabilně převyšuje odhady, které firmy dělají podle letních teambuildingů.

Na co si dát pozor

Tři věci, které opakovaně komplikují prosincové akce:

1. Elektřina. Historické prostory a dvory mají často jediný okruh a už na něm visí osvětlení. Ptejte se dodavatelů na příkon dřív, než podepíšete prostor. My proto jezdíme s plynovým grilem, ale ne každý to tak má.
2. Šatna. V prosinci má každý kabát. Šatna, se kterou se nepočítalo, umí udělat frontu na dvacet minut hned na začátku, a to večírku vezme rozjezd.
3. Odvoz. Večírek, ze kterého se lidi nedostanou domů, končí dřív. Konec v místě s nočním spojem nebo domluvené taxi prodlouží večer víc než jakýkoliv program.

Kde jsme v tom my

Vozíme na večírky mini lívanečky, které pečeme přímo před hosty. Buď jako dezertní stanici vedle hlavního cateringu, nebo jako to překvapení na pozdní večer. Přijíždíme s foodtruckem nebo se stánkem 3 × 3 m, gril máme plynový i elektrický, obsluhu a vybavení taky.

Víc o tom, jak to na večírcích probíhá, je na stránce catering na vánoční večírek.

---

Máte termín a přemýšlíte, co s dezertem? Napište nám počet hostů a místo. Když se na vaši akci nehodíme, řekneme to rovnou.